Polypodiophyta - kapradiny

Lyginopteridophyta - kapraďosemenné

Cordaitophyta - kordaity

Cycadophyta - cykasy 

• Fosilní kapradiny (Polypodiophyta - kaprďorosty) jsou tříděny hlavně podle utváření listů v tzv. umělém systému kapradinovitých listů. Do tohoto systému jsou začleněny i listy primitivních semenných rostlin (tzv. kapraďosemenné - Lyginopteridophyta), které byly utvářené, až na rozmnožovací orgány, jako kapradiny. Fosilní kapradiny neměly uhlotvorný význam, ale jsou důležité pro stratigrafické členění jednotlivých vrstev.
• Vlastní kapraďosemenné (Lyginopteridophyta - Pteridospermae) byly, až na pokročilejší způsob rozmnožování semeny zcela shodně utvářeny jako vymřelé i recentní kapradiny. Proto nelze sterilní listy kapradin a kapraďosemenných, které neobsahují rozmnožovací orgány, vzájemně odlišit a jsou tříděny v umělém systému. Mezi kapraďosemenné rostliny byla zařazena i odlišná skupina, zvaná kordaiti (třída Cordaitopsida) nebo předchůdci recentních cykasů (Cycydophyta).
• Protože jsou tyto systémy vyšších rostlin, často dnes již vyhynulých zástupců zařazeny do umělých, poměrně komplikovaných a stále zcela neujasněných systémů, rozhodli jsme se je prezentovat na základě tzv. oddělení, které končí vždy latinským názvem phyta = fyta (používá se k vytváření taxonomických názvů skupin s velmi vysokou úrovní, jako jsou např. podskupiny - česky třeba podříše nebo oddělení. Využívá se pouze u názvů rostlin). Do současné doby totiž není zcela zřejmé taxonomické zařazení mnoha karbonských rostlin.

Aphlebia ostraviensis Gothan, 1913 - velikost 19 mm, Ostrava Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lyginopteridophyta † - kapraďosemenné, třída: Lyginopteridopsida NOVÁK, 1961 †, rod: Aphlebia PRESL, 1838 †, druh: Aphlebia ostraviensis Gothan, 1913 †.

Část izolovaného krycího palistu lyginopteridní kapradiny. Tyto palisty, bez přítomné zřejmé žilnatiny kryly a snad i vyživovaly semena těchto rostlin. Mezi Aphlebia se řadí nálezy nedokonalého nebo nepravidelného zakončení listů, které se běžně vyskytují na kapradinách z karbonu (pravděpodobně vymizeli na začátku mezozoika). Spíše než o list samotný se jedná o tzv. palist, který mohl krýt semena kapraďosemenným rostlinám. Slovo samotné je odvozeno z řeckého "phleb-", což znamená žíla a "a-", což znamená bez. Listy jsou špičaté, protáhlé a úzké.

Cuneatopteris adiantoides (Schlotheim 1820) Potonié 1907 - oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel, 1866, oddělení: Tracheophyta, třída: Pteridophyta, řád: Botryopteridales, čeleď: Urnatopteridaceae, rod: Cuneatopteris Potonie 1903 †, druh: Cuneatopteris adiantoides (Schlotheim 1820) Potonié 1907 †.  

Druh kapradiny Cuneatopteris adiantoides (Schlotheim 1820)  je vůdčím druhem karbonské flóry české části hornoslezské pánve pro podstupeň namur A Ostravsko - Karvinského kamenouhelného revíru. Výplň hornoslezské pánve započala ukládáním ostravského souvrství s typickou flórou paralických pánví a právě s vůdčím druhem Cuneatopteris adiantoides. Ostravské souvrství (namur A) představuje paralickou uhlonosnou molasu vyvíjející se ve spodním namuru. Ze stratigrafického hlediska jsou pro toto období velmi důležité faunistické skupiny horizontů, zejména goniatitů, kterých je ale v hornoslezské pánvi oproti jiným karbonským evropským oblastem nedostatek. Proto bylo ostravské souvrství zařazeno do spodního namuru především díky hojně zastoupené makroflóře s charakteristickým druhem Cuneatopteris adiantoides.

Je tvořen velkými zpeřenými vějíři, které jsou složeny z dlouze trojúhelníkových vějířků. Jejich žilnatina je většinou nezřetelná. Vyskytuje se ve vrstvách petřkovických, hrušovských, jakloveckých a porubských. 

Vědecká synonyma
Diplotmema adiantoides (Schlotheim 1820) - Kiston
Diplothmema adiantoides (Schlotheim 1820) - Kidston 1923
Diplotmema (Heterangium) adiantoides (Schlotheim 1820)
Diplotmema elegans (Brongniart 1822)
Diplothmema elegans (Brongniart 1822) - Stur 1877
Filicites (Sphenopteris) elegans Brongniart 1822 - Brongniart 1822
Filicites adiantoides Schlotheim 1820 - Schlotheim 1820
Heterangium adiantoides (Schlotheim)
Sphenopteris adiantoides (Schlotheim 1820)
Sphenopteris (Heterangium) adiantoides (Schlotheim 1820)
Sphenopteris elegans (Brongniart 1822) - Sternberg 1825

Dicranophyllum brevifolium (Kawasaki 1931) Purkyňová 1973 - oddělení svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Podříše: Tracheophyta - cévnaté rostliny, kmen: Gymnospermophyta, třída: Pinopsida Burnett, 1835 - jehličnany, řád: Dicranophyllales Němejc (1959) †, čeleď: Dicranophyllaceae Němejc 1959 emend. Archangelsky & Cúneo 1990 †, rod: Dicranophyllum (Barthel 1977) †, druh: Dicranophyllum brevifolium (Kawasaki 1931) Purkyňová 1973 †.

V takové formě a velikosti poměrně vzácný nález koncového olistění rostliny druhu Dicranophyllum brevifolium (Kawasaki 1931) Purkyňová 1973 † z petřkovických vrstev ostravského souvrství. Rod Dicranophyllum je vzdálený příbuzný Cordaites (kordaitů) a Gingkophyllum. Řád Dicranophyllales byl zaveden Němejcem (1959), který rozlišoval dvě čeledi - Trichopityaceae a Dicranophyllaceae, každou čeleď se svým jediným rodem a to rodem Trichopitys a rodem Dicranophyllum, které považoval za předky třídy Ginkgopsida - jinany. Podobnou rostlinu popsali Archangelsky & Cúneo (1990) a to Polyspermophyllum, s opakovaně rozvětveným ovulátem, kde větve nahrazují, či suplují dichotomicky rozvětvené listy s kosočtverečnými listovými polštáři. Oba tito autoři uznali klasifikaci zavedenou Němejcem (1959). Z moravskoslezské pánve je tato rostlina popsána právě ze spodní část ostravského souvrství.

Tyto nahosemenné rostliny rodu Dicranophyllum (Barthel 1977) † vymírají během masového vymírání druhů na konci permu. Podobný osud postihne i jiné starší rody rostlin, např. Callipteris, Gigantopteris, Taeniopteris a jehličnanů, jako jsou Walchia, Voltzia, zde publikované Dicranophyllum a ranné formy ginkgoaleanů, jako jsou Baiera a Saportea.

Lyginodendron Gourlie, 1843 - výška 200 mm, Ostrava Heřmanice, oddělení - svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Nález představuje řapík popínavé kapraďosemenné rostliny rodu Lyginopteris, který zveme Lyginodendron Gourlie, 1843. Na řapíku byly háčky, kterými se rostlina přichycovala ke kmeni jiné stromové kapradiny nebo plavuně. Nálezy kapradin rodu Lyginopteris Potonie, 1897 † jsou k vidění níže.

Lyginopteris bermudensiformis (Schlotheim 1820)  - Hrubá louka - Ostrava, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lyginopteridophyta † - kapraďosemenné, Umělý systém: Umělý systém kapradinových listů, třída: Lyginopteridopsida †, rod: Lyginopteris Potonie, 1897 †, druh: Lyginopteris bermudensiformis (Schlotheim 1820) †.

Lyginopteris bermudensiformis (Schlotheim 1820) † má velké vějíře složené ze zpeřeně uspořádaných vějířků trojúhlého tvaru, které nesou vějířky vyššího řádu. U tohoto druhu známe nejpodrobněji jeho vnitřní stavbu i vnější vzhled. Nalézá se v celém ostravském souvrství.

Lyginopteris stangeri (Stur, 1877) - oddělení - svrchní karbon, stupeň - svrchní namur

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Lyginopteridophyta † - kapraďosemenné, Umělý systém: Umělý systém kapradinových listů, třída: Lyginopteridopsida †, rod: Lyginopteris Potonie, 1897 †, druh: Lyginopteris bäumleri (Andrae, 1931) †, české zdroje uvádějí druhové jméno stangeri (Stur, 1877) †.

Lyginopteridophyta (Pteridospermae) - semenné "kapradiny", kapraďosemenné rostliny. Heterogenní skupina vymřelých rostlin podobných kapradinám, ale již se skutečnými semeny. Vzájemná příbuznost jednotlivých linií není zcela jistá, s největší pravděpodobností jde o bazální skupiny semenných rostlin, které se ještě v řadě znaků (s výjimkou semene) podobají kapradinám. Jeden z nejvýznamnějších nálezů paleobotaniky bylo podání důkazu (1904-1906), že patří k jediné rostlině kmeny se sekundárním tloustnutím, kapraďovité vějířovité útvary, skupiny mikrosporangií a především zvláštní semena. První zástupci byli popsáni ze svrchního devonu, největšího rozvoje dosáhly v karbonu, od permu se postupně jejich diverzita snižuje a v křídě vymírají. Není však vyloučeno, že jejich poslední zástupci překročili hranici křída/paleogén - problematické zbytky kapraďosemenných byly totiž popsány z Tasmánie. Nálezy pocházejí z Evropy a severní Ameriky. Převážně byly rekonstruovány jako malé stromky, ale jsou známy také liánovité formy; kmeny s bohatými vějíři členěných megafylů (habitem podobné Marattiales). Reprodukční orgány (mikrosporangia - prašná pouzdra; vajíčka) vyrůstají na úkrojcích bohatě členěných megafylů (trofosorofylech), vzácněji jsou sdruženy na samostatných sporofylech ("tyčinkách" a plodolistech). Často se nalézají ve zlomcích, a proto systematika není příliš jasná; je založena na reprodukčních a anatomických vlastnostech.

Lyginopteris Potonié, 1897 † se vyznačuje velkými listovými vějíři s velmi drobnými úkrojky posledního řádu. Povrch kůry je opatřen žláznatými chlupy. Tato skupina obsahuje pouze pteridospermy (kapraďosemenné - na rozdíl od recentních kapradin produkují místo výtrusů semena, kapradiny tudíž připomínají, ale jejich souvislost není uspokojivě prokázána). Rod Lyginopteris je částečně podobný recentním kapradinám, částečně vyhynulým cykasům (ne těm soudobým, protože historie recentních druhů sahá maximálně do svrchního miocénu. Současné cykasy se na první pohled podobají podsaditým palmám, se kterými ovšem nemají nic společného. Jako nahosemenné mají blíže k jehličnanům. Podobně jako jehličnany také vytvářejí šištice, které jsou největší v rostlinné říši). Ani s jednou třídou těchto rostlin však s velkou pravděpodobností není blíže příbuzný.

Třída Lyginopteridopsida - mnoho zástupců má typické pryskyřičné žlázky nebo nádržky v základním pletivu nebo epidermální mnohobuněčné žlázky (význam při rekonstrukci). Někteří zástupci zřejmě představovaly část podrostu uhelných močálů, zatímco jiné druhy rostly na jiných biotopech mimo močály.

Umělý systém kapradinových listů 

Ostravské souvrství o max. mocnosti až 3200 m náleží spodnímu namuru a představuje paralickou uhlonosnou molasu, tj. uloženiny střídavého kontinentálního a mořského režimu usazené po hlavní (sudetské) fázi variského/hercynského vrásnění - Hercynské nebo variské, někdy též armorické a v Severní Americe alleghenské vrásnění byl horotvorný proces, ke kterému došlo v prvohorách během devonu (416-359 Ma) a karbonu (359-299 Ma), konkrétně se udává 390-310 Ma. Byl způsoben srážkou superkontinentů Eurameriky a Gondwany. Výsledkem byl řetězec několik tisíc metrů vysokých pohoří, který se táhl napříč nově vzniklým superkontinentem Pangeou. Tato pohoří neměla dlouhého trvání. Již během permu (299-251 Ma) byla srovnaná erozí. Mnohá dnešní pohoří, která se nacházejí v hercynském geologickém prostoru, (např. Krkonoše) získala svou výšku mnohem později, když byla během alpinského vrásnění vyzvednuta podél zlomových linií; tvar jejich vrcholových partií však nadále ukazuje zarovnaný prvohorní povrch. Z hlediska proměnlivosti facií je ostravské souvrství zřejmě nejpestřejší sedimentární jednotkou Českého masivu. V cyklicky se opakujících skaldech se střídají mořské, přechodné (brakické) a velmi různé kontinentální facie, ovlivňované tektonickými procesy, změnami úrovně mořské hladiny, klimatickými výkyvy i vulkanickou činností. Cykličnost několikerých řádů je velmi charakteristickým znakem., přičemž základní cykly ostravského souvrství jsou tvořeny opakovaným sledem: hrubozrnné bazální pískovce (popř. slepence) → prachovce (s kořeny uhlotvorných rostlin) → uhelná sloj → jílovce s faunou sladkovodní, brakickou a mořskou. Tento cyklus odráží zákonitě probíhající změny prostředí od říčních a jezerních uloženin přes organogenní sedimenty bažin a rašelinišť k jezerním, lagunárním a mořským uloženinám mělkých zálivů a přílivových plošin. Cykly nebývají zachovány v úplnosti a zejména častý je odnos svrchních částí cyklů při transgresi následujícího cyklu. Ostravské souvrství je celkově proměnlivé ve vertikálním i horizontálním směru. Vertikální změny se projevují klesajícím množstvím mořských sedimentů, ubýváním uhlonosnosti i vulkanogenních poloh tufů a tufitů směrem do nadloží a naopak vzrůstajícím množstvím arkóz. Horizontální rozdíly jsou nápadné při srovnání z. a v. části pánve. Západní, předhlubňová část se vyznačuje velkými mocnostmi, hojnými těžitelnými uhelnými slojemi (až 90) a mořskými a brakickými horizonty (až 80). V platformní v. části jsou mocnosti souvrství až 30krát menší, dobyvatelných slojí je méně (20-40), většina mořských poloh se vytrácí a naopak stopy tektonických zdvihů a eroze jsou častější.

Suchozemská flóra je velmi hojná a má značný význam pro stratigrafické zařazení. Příslušnost ke spodnímu namuru prokazuje zejména a kapradina Heterangium adiantoides, známá také pod dřívějším, ale známějším označením Sphenopteris aditantoides. a běžní zástupci rodu Lyginopteris. Uhlotvornou flóru představují hlavně plavuně (Lepidodrendon), přesličky (Mesocalamites, Sphenophyllum) a v menší míře rostliny kapradinovité. Ze stratigrafického hlediska je významné vymření kulmských druhů na bázi mořského intervalu Enna při horní hranici hrušovských vrstev. Flóra má blízké vztahy ke společenstvům ze Skotska a Belgie, což umožňuje její srovnání i s goniatitovými zónami namuru.

Fotografie níže - malý, ale o to lépe zachovalý fragment lístečků této kapraďosemenné rostliny.

Zdroj, použitá literatura:

• https://botanika.bf.jcu.cz/
• Řehoř, F., Řehořová, M., Vašíček, Z.: Za zkamenělinami Severní Moravy, Ostravské muzeum, Ostrava 1978, strana 106 - 109
• Řehoř, F.: Přehled paleontologie, Ostravská universita, Ostrava 1995, strana 28 - 30
• https://cs.wikipedia.org/wiki/

Neuropteris (Neuralethopteris) schlehani STUR - oddělení svrchní karbon, Pennsylvanian, stupeň - namur, ostravské souvrství

Říše: Plantae Haeckel, 1866 - rostliny, oddělení: Cycadophyta Bessey 1907 - cykasorosty, třída: Cycadopsida Brongn - cykasy, řád: Medullosales Corsin 1960, čeleď: Neurodontopteridaceae Laveine †, rod: Neuropteris (Brongniart) Sternberg †, druh: Neuropteris schlehani STUR †.

Protože se kapradinové listy vyskytují velmi hojně, bylo zapotřebí je nějak označit a roztřídit. Proto již v roce 1821 vypracoval francouzský paleobotanik Alexandre Brongniart (1770 - 1847) umělou soustavu kapradinových listů, kterou později zdokonalil německý badatel Henry Potonié (1857 - 1913). Tato soustava je vypracována na základě různých typů žilnatiny a tvarů listové čepele. Na základě společných morfologických znaků byly sdruženy do jednoho rodu listy, které by ve skutečnosti náležely několika různým rodům, neboť stejné olistění může být význačné pro zcela rozdílné rostlinné skupiny. Toto roztřídění však bylo nutné, protože většina kapradinových listů je význačná pro určitou vrstvu, či souvrství. Listy mají proto své uplatnění jako tzv. vůdčí zkameněliny ve stratigrafické geologii.

Rhodeopteridium stachei (STUR) - délka otisku 100 mm, Hrubá louka - Ostrava, oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Rhodeopteridium ZIMMERMANN, 1959 - lístky jsou dřípeny v úzké až čárkovité úkrojky, špičatě nebo tupě zakončené. Do každého úkrojku zasahuje jedna žilka zpeřené žilnatiny. Rod se vyskytuje především ve spodnokarbonských vrstvách, ale proniká i do spodní části ostravského souvrství. Nejznámější je druh R. moravicum (ETTINGHAUSEN) a R. stachei (STUR). Rod Rhodeopteridium je řazen do systému rostlin nejasného systematického zařazení, do značné míry umělého s tzv. kapradinovitými listy. Ty mají 7 rodů - Sphenopteridium, Sphenopteris, Neuropteris, Rhodeopteridium, Diplotmema, Adiantites a Fryopsis.

Senftenbergia aspera (Brongniart 1828) - oddělení - svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Řád: Marattiales, čeleď: Marattiaceae, rod: Pecopteris Brongniart, 1825 = Senftenbergia

Rod Senftenbergia, dříve Pectopteris BRONGNIART, 1825 - několik metrů dlouhé vějíře jsou i čtyřikrát zpeřené. Postranní vějířky i lístky jsou protáhle trojúhelníkového až široce kopinatého obrysu. Rovné nebo zoubkované okraje lístků jsou volné až k bázi, která celou svou šířkou přisedá k ose. Lístky jsou obvykle hustě seřazeny vedle sebe. Zpeřená žilnatina má výraznou střední žilku. Rod se vyskytuje v celém produktivním karbonu. Nejvýznamější druhy jsou Senftenbergia (P.) miltoni ARTIS, Senftenbergia (P.) aspera BRONGNIART a Senftenbergia (P.) plumosa ARTIS. Např. druh Senftenbergia plumosa ARTIS se vyskytuje až od sušských vrstev na karvinsku a pokračuje i v mladších vrstvách v polsku, ale třeba i v českých pánvích - kladensko, plzeňsko. Druhové jméno aspera by se dalo přeložit jako překážka či svízel. Latinské rčení Ad astra per aspera, také jako Per aspera ad astra by se dalo přeložit jako - "Trnitou cestou ke hvězdám", heslo státu Kansas (překládáno většinou jako "Přes překážky /útrapy/ ke hvězdám"). 

Sphenopteridium silesiacum PATTEISKY, 1929 - oddělení svrchní karbon, stupeň - spodní namur, hrušovské vrstvy ostravského souvrství

Říše: Plantae - rostliny, podříše: CORMOBIONTA - vyšší rostliny, umělý systém: Polypodiophyta et Lyginodendrophyta folium - umělý systém kapradinových listů, čeleď: Archaeopterides, rod: Sphenopteridium SCHIMPER, 1874, druh: Sphenopteridium silesiacum PATTEISKY, 1928/29.

V červenci 2019 jsme na svazích Landeku v Petřkovicích u Ostravy v hrušovských vrstvách nalezli během necelé hodiny (vzápětí nás vyhnala bouřka s krupobitím) čtyři poměrně pěkně zachovalé vějíře primitivní kapraďovité rostliny Sphenopteridium silesiacum PATTEISKY, 1929, jejíž výskyt je spíše charakteristický pro spodní karbon, např. hradecko-kyjovické souvrství, ale jak vidno, činila se, alespoň z počátku i v namuru v produktivním karbonu.

Zdroj: Řehoř, F., Řehořová, M., Vašíček, Z.: Za zkamenělinami Severní Moravy, Ostravské muzeum, Ostrava 1978 

Sphenopteris hoeninghausi Gothan 1915 - oddělení svrchní karbon, stupeň - spodní namur

Říše: Plantae Haeckel, 1866, oddělení: Tracheophyta, třída Pteridophyta, řád: Botryopteridales, čeleď: Urnatopteridaceae, rod: Sphenopteris, druh: Sphenopteris hoeninghausi Gothan 1915.

Listy jsou řazeny do umělého systému. Typickým znakem je, že jsou dělené. Jsou do různé hloubky vykrajované a buď kratičce stopkaté nebo přisedlé. Jedná se o náletovou kapradinu malého vzrůstu, která kolonizovala mělké močály a méně hostinná prostředí. 

Sphenopteris Brongn. je typická okrouhlým tvarem listů posledního řádu s vidličnatou až zpeřenou žilnatinou. Listové vějíře jsou většinou zpeřené, ale někdy mají hlavní vřetena vidličnatě větvená. Tato skupina je zastoupena listy kapradin i kapraďosemenných rostlin.

Trigonocarpus sp. - oddělení svrchní karbon, stupeň - namur A, ostravské souvrství, cca 327 mil. let

Říše: Plantae Haeckel - rostliny, oddělení: Cycadophyta - cykasorosty, třída: Cycadopsida - cykasy, řád: Medullosales †, rod: Trigonocarpus BRONGNIART, 1828 †, druh: Trigonocarpus grandis? Lesquereux, 1884 †.

Výjimečně zachovalé velké semeno s povrchovou skulptuací. Nález z března 2018 na odvalu dolu v Ostravě Heřmanicích.